Na Fakultě zemědělské a technologické Jihočeské univerzity studenti nezískávají pouze teoretické znalosti, ale také se mohou zapojit do zajímavých a nevšedních praxí. Jednu z těchto příležitostí získala i Vanda Schwarzová, studentka bakalářského studijního programu Zootechnika. V rehabilitačním centru pro osoby se zdravotním postižením ARPIDA se věnuje práci s koňmi a jejich výcviku pro účely hiporehabilitace.
Hiporehabilitace je oborem ucelené rehabilitace a zastřešuje všechny aktivity a terapie v oblastech, kde se setkává kůň a člověk se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním či se specifickými potřebami.
Mezi hlavní cíle hiporehabilitace patří zlepšení rovnováhy, koordinace, síly svalů a flexibility u klienta. Terapeuti v tomto oboru využívají pohybu koně a jeho vlivu na tělo a mysl jedince. Posilují jeho fyzickou kondici a psychosociální dovednosti. Tato forma terapie může být pro klienta motivující a zábavná, což může mít pozitivní vliv na celkový postup rehabilitace.
Již v prvním týdnu praxe se Vanda seznámila se svým pracovištěm – hipoterapeutickým centrem a začala se podílet na přípravě koně před terapeutickými hodinami. To zahrnovalo i jeho čištění a sedlání. Následně měla odpovědnost za jeho vedení a za udržování správného tempa během terapie. Její role zahrnovala i dohled nad chováním koně a dodržování specifických povelů. Během rehabilitace spolupracovala s fyzioterapeutkou, která měla na starosti řízení cviků dětí a kontrolu nad jejich správným provedením.
Celkově tato praxe nabídla Vandě možnost získat nejen teoretické znalosti v oblasti zootechniky, ale také praktické dovednosti a zkušenosti v oblasti hiporehabilitace. Takové příležitosti poskytují studentům široký a praktický pohled na jejich obor, rozšiřují si vědomosti a zkušenosti, které následně mohou uplatnit v jejich budoucí profesi.
„Obohatila jsem si zde dosavadní vědomosti a nabyla jsem nových zkušeností spojených právě s prací s hiporehabilitačními koňmi. Jsem opravdu vděčná, že mohu být součástí této inspirativní činnosti,“ podotýká Vanda.
Vandě jsme položili pár doplňujících otázek o průběhu její praxe, pracovní náplni a celkově o jejích dojmech z práce v hipoterapeutickém centru.
- Čím Tě zaujala nabídka praxe v centru ARPIDA?
„U koní se pohybuji od malička. Měla jsem příležitost nahlédnout do několika odvětví tohoto světa, ráda si takto rozšiřuji obzory a dívám se na vše z více úhlů pohledu. Ale nikdy jsem nepřišla do kontaktu s hiporehabilitačními koňmi. Když jsem dostala nabídku praxe v centru ARPIDA, nemohla jsem to odmítnout.“
- Které konkrétní dovednosti (vlastnosti) či zkušenosti sis přinesla do této praxe a jaké jsi zde získala?
„Práce u koní obecně vyžaduje klid, trpělivost a důslednost, takže určitě tyto vlastnosti jsem aplikovala i zde. Na první zmiňovanou se zde však klade obzvlášť velký důraz, jelikož průběh terapie musí být pro klienta tedy i koně v naprostém klidu. Tudíž jsem se zde naučila, že vše (i v běžném životě) bychom měli dělat s klidem. Dalo by se říct, že jsem se zde naučila uklidnit samu sebe ve všech možných situacích. Beru to jako určitou formu meditace.“
- Jak bys popsala svůj zážitek z první hiporehabilitace?
„Cítila jsem obrovskou pokoru vůči koním, jak dokáží být tak empatičtí vůči klientům. Zároveň jsem vnímala velký respekt k rodičům dětí. V životě se potýkají s nelehkými překážkami a přes to jsem je vždy viděla s úsměvem na tváři.“
- Jaké jsou nejčastější výzvy při práci s klienty v průběhu terapie na koních?
„Z mého pohledu to je určitě umět zachovat klidnou hlavu a koncentrovat se primárně na koně. Nechat terapeuta řídit hodinu a zajistit klidné ‚svezení‘ Zároveň však vnímat klienta a přizpůsobit tempo jeho požadavkům.“
- Jak se vypořádáváš s případnými strachy nebo obavami klientů vůči koním nebo samotné terapii?
„Klienti se terapií účastní dobrovolně, tudíž když by měli nepřekonatelný strach, hipoterapie by se ani neúčastnili. Pokud jde o lehkou nervozitu, vždy přistupuji pomalu a zlehka. Klient si může koně pohladit, dát mu ňamku, v klidu se dívat, jak cvičí ostatní. Když nabyde dostatečné odvahy, může si na pár kroků na koně sednout a pak hned slézt. Rozhodně na nikoho netlačím. Je pro mě důležité, aby byl uvolněný a vše pro něj bylo komfortní.“
- Jak probíhá výcvik koní a čím je podmíněn? (Jaké předpoklady by měl kůň splňovat.)
„Primárně by měl být každý kůň standardně přiježděn. To znamená, že musí ovládat základní jízdárenské cviky, umí pracovat na lonži i pod jezdcem. Klidné stání při čištění a nasazování ohlávky či sedla a nasedání je nutnost. Kůň samozřejmě musí být fyzicky zdravý a psychicky vyrovnaný.
Dále koně zvykáme na situace, se kterými se může při hipoterapii setkat. Myslím tím hluk, nečekané pohyby, projíždějící cyklisté, auta, kočárky, volně pobíhající psi, děti. Zkrátka všechny možné rušivé elementy. Kůň musí v těchto situacích zůstat klidný, nesmí ohrozit klienta.“
- Jaká byla tvá nejpříjemnější nebo nejvíce inspirující zkušenost při práci s hiporehabilitačními koňmi?
„Jak jsem již zmiňovala dříve, naprosto mi učarovala empatie těchto koní. Je naprosto fascinující, jak tato zvířata dokáží být vnímavá a pozorná vůči klientům. Vidíte na nich, jak se zničehonic zklidní, jak jsou vyrovnaní. A jak tuto auru šíří i na všechny okolo sebe.“
I po skončení praxe Vanda nadále navštěvuje centrum ARPIDA, kde pečuje o koně, stará se o jejich přípravu a dohlíží na správné techniky vožení klientů.
Více fotografií z hiporehabilitací naleznete ve fotogalerii fakulty.
