Napsali o našem absolventovi

9. srpna 2017 Týdeník Klatovska - Učarovaly jim historické traktory

Rozhovor s otcem a synem Krýslovými z Volšov

Zdeněk Krýsl (56) a Zdeněk Krýsl (25), otec se synem, mají úžasného koníčka -  sbírají historické traktory, které renovují. Každý rok poslední víkend v červenci pořádají s velkou podporou manželky a maminky Jany na své zahradě výstavu historických traktorů. V rámci ní poskytli Týdeníku Klatovska rozhovor.

* Jak dlouho se věnujete starým traktorům a jejich renovaci?

Intenzivně asi tak 22let, i když nějaká příprava už byla dřív. Nějaké exponáty už jsme měli, protože naše rodina vždy měla malé hospodářství. Máme k tomu vztah,máme to v krvi, a na to jsme navázali. Náš syn už se ve velmi útlém věku začal projevovat. V jeho čtyřech letech jsme viděli, že ke strojům bude mít vztah a začali jsme vyrábět malý traktor, aby mohl jezdit po dvorečku. A na tom už se sám podílel svou prací.

* Jak jste dostali k veteránům? Čím vám učarovaly?

My uznáváme všechno. Na výstavě máme i pár aut a motocyklů, ale to dnes dělá velké množství lidí a je z toho někdy spíš byznys, než sběratelství. My máme vztah k zemědělství, takže i k traktorům a tyhle staré stroje nám učarovaly svojí dokonalostí, jednoduchostí a precizností, protože nové věci sice jsou krásné, ale jen dokud fungují. Pokud se rozsypou, a ty se rozsypou pokaždé a brzy, je s nimi velký problém. Nejstarší traktor tu máme stoletý Fordson, který se vyráběl od roku 1917, do dneška jezdí a nechá se opravovat. A pokud vezmeme dnešní traktor se složitou elektronikou, za dvacet, třicet let to nikdo nedá dohromady. Díly sháníme, kde se dá. Některé se ale velice těžko dají pořídit, takže si je často sami vyrábíme, zkrátka všechno si na traktorech musíme dělat sami.

* Kde a jak jste sháněli první exponáty do vaší sbírky?

Spíš po známých. Samozřejmě nějaký základ zůstal doma, třeba traktor, i nějaké stabilní motory jsme měli z dřívějška. Pak jsme jeden traktor udělali pro syna. Pak nám někdo ze známých řekl, že by svůj traktor prodal. Tak jsme koupili další traktor. Pak ještě jeden a najednou už to byla sbírka.

* Jste sběratelé a renovátoři. Prozradíte, kolik historických traktorů je vystaveno na výstavě?

Historických traktorů je kolem šedesáti. Záleží, co se bere za traktor. Když se vezmou i jednonápravové traktory ručně vedené, je jich víc. A pak jsou tu nějaké stabilní motory. My to nikdy nespočteme správně, tak už to nepočítáme, ale stabilních motorů je kolem dvaceti. Pak tu máme několik motocyklů. Celkem je tu kolem 150 exponátů. Zase záleží, co se počítá za exponáty.

* Na který historický skvost jste nejpyšnější?

Všechny si ceníme stejně. U každého traktoru je něco zvláštního, zajímavého, každý traktor má svoje speciální kouzlo. Některý je vzácnější tím, že jich bylo vyrobeno málo, některý je vzácný tím, že jich bylo vyrobeno hodně a tak ho každý zná. My máme rádi traktory, které mají historii. Pokud k tomu získáme i příběh, jsme rádi. Některý traktor je technicky zajímavý, ale bez příběhu. Některý má příběh a je pro někoho nezajímavý, pro nás je naopak hodně vzácný. Nelze říci, na který jsme nejpyšnější. Lidé, kteří chodí na naše výstavy historických traktorů si je oceňují sami. Říkají: Ten je nejlepší, tamten je nejlepší."

* Kde a jakým způsobem ty historické traktory získáváte?

Existují burzy různých náhradních dílů. Náhradní díly se nechají shánět i v kovošrotu, přes známé z celé republiky, v novinách a na internetu přes inzeráty. Stane se i to, že přijde člověk a daruje nám nějakou věc. Traktor ne, ale takové drobnější věci. Občas lidé něco přivezou i na výstavu v kapse a říkají: Tady máte, mě se to doma válí a vám se to ještě může hodit."

* Jak renovujete historické traktory a jak dlouho taková renovace trvá?

Většinu traktorů přivážíme jako nepojízdné, ve formě vraku, nebo jenom díly a snažíme se složit z dílů traktor, který je těžko dostupný. Jednak za prvé, takové vzácnější traktory už nejsou dostupné a za druhé, když někde ještě takový traktor je, nelze ho koupit, protože většinou ho má sběratel nebo obchodník, a buď ho neprodá anebo se to nedá zaplatit. Dnes jsou to někdy strašné částky a na to my nehrajeme. My většinou začínáme z vraku a ze začátku se snažíme, aby to bylo aspoň funkční. Potom v další fázi ty traktory renovujeme do podoby, jakou měly. Když takový traktor přivezeme, sundáme z něj to, co tam nepatří, a snažíme se dodat, co tam patří, aby vše fungovalo a vypadalo alespoň trochu autenticky. Hlavně aby byl stroj funkční, aby jezdil, aby to nějak vypadalo, a pak se to většinou odloží a až na něj dojde někdy zase čas, dělá se celá renovace. Díly si většinou vyrábíme sami. Máme soustruh i vybavení, ale je to hodně práce v ruce, protože je to kusové. Syn se vyučil v Sušici opravářem zemědělských strojů. Zúčastnil se i několika soutěží opravářů zemědělských strojů v rámci celé republiky. Potom dělal nástavbu a po ní šel na zemědělskou fakultu Jihočeské univerzity, kde studoval bakalářské studium Zemědělská technika, obchod, servis a služby.

* Jak dlouho taková renovace starého traktoru trvá?

I několik let. My to třeba nějakým způsobem přerušíme, protože není síla, nejsou zrovna věci, které bychom potřebovali a není ani chuť. Nejdelší renovace traktoru byla kolem osmi let. Ale některé stroje jsou i hodně zanedbané, upravené, nekompletní, je na tom hodně práce. Jindy je traktor hotový třeba za půl roku. Manželka nás v tom hodně podporuje. K takové činnosti musíte mít zázemí, bez toho to zkrátka nejde. Manželka nám pomáhá vším a vlastně pořád.

* Čím je pro vás sběratelství a renovace starých traktorů?

Je to koníček, záliba. Každý člověk musí něco dělat. Musí mít nějakou zábavu, nemůže jenom dělat to, čím je živ, ale musí dělat něco, co ho baví. Takže někdo tráví čas v hospodě, někdo jezdí k moři, někdo chodí na houby, a my spravujeme traktory. Nebál bych se to označit jako životní poslání, nebo životní styl, protože není to jenom o strojích, ale je to o tom životě kolem a setkávání se s lidmi jako jsme my. Zajímavá je i samotná renovace, ta vlastní práce, v neposlední řadě zjišťujeme, jak stroje fungovaly, jak to měli tenkrát promyšlené. Protože tyhle stroje jsou jednoduché a, jak se říká, v jednoduchosti je krása. Je nádherné, když člověk po 80 letech vezme za šroub a povolí ho bez jakýchkoli prostředků. Ale když něco novodobého zůstane na dešti dva roky, nelze s tím už nic dělat.

* Co je na tomto koníčku nejtěžší?

Ta hmotnost. Některé věci jsou moc těžké. Zvlášť u některých traktorů, je to i fyzicky těžká práce.

* A co je naopak na tomto koníčku nejkrásnější?

My se těšíme na všechno, ať už starý traktor začneme rozebírat, nebo když s ním jedeme na akci. To všechno patří neoddělitelně k sobě. Ale úplně nejkrásnější na tom je pocit záchrany těch strojů, protože my si vážíme lidské práce a mrzí nás, když někdo často téměř funkční stroj vyhodí do šrotu. Z naší strany je to velká úcta k výrobcům i k lidem, kteří s těmi traktory nebo i s jinými stroji pracovali často celý život.

* Váš koníček je určitě náročný časově i finančně. Co vás žene dál?

Peníze za tím člověk nesmí vůbec vidět. Zkrátka nás to baví, tak to děláme. V dnešní uspěchané době je to pro nás relax a odpočinek.